Vietnamci v Čechách - konec roku

Je tu konec roku. Všude se hovoří jenom o špatných tržbách. Nákupní síla klesala stále níž a rodiny musejí vzít své dříve ušetřené peníze, aby mohli zaplatit za ztráty a dluhy, které se běžně na konci roku hromadí. Jednou z věcí, které Vietnamci odkládají jsou třeba pojištění. Pro nás je lepší platit velkou částku najednou a plus nějaké penále než platit měsíčně v malých částkách. Bojíme se konce měsíců a s nimi i nekonečné platby. Mnozí si to ani neuvědomují, ale děláme to proto, že je lepší se stresovat jednou na konci roku, než každý měsíc. Nebo dalším důvodem může být to, že ty peníze můžeme dále investovat a vydělat tím víc než penále.

Celý rok čekáme na Vánoce, nikoli na dárky, ale na návaly lidí, na vysoké tržby... Prvními dvěma týdnům prosince říkáme "Šťastné týdny", kdy očekáváme, že si lidi budou kupovat dárky, nákupní síla se zvýší o 100%. A ejhle, už je skoro 12. prosince a lidi nikde. Stále čekáme. Nejsou lidi... Abyste věděli, jak moc se to zhoršilo, tak v roce 2003 je třeba 100%, v roce 2006 200%, tak v roce 2012 to bylo 15%. Nečekejte milióny, běžná/průměrná tříčlenná rodina má nyní zisk tak 10-12 tis. měsíčně. A že to v novinách tak nepíšou? Že v novinách píšou, jak Vietnamci jezdí v drahých vozech a v restauracích je vidíte jako "snoby"? Vidíte snoby, všímáte si boháčů, ale obyčejné chudé Vietnamce ani nezaregistrujete. Celkově, jsme na tom hůře než Češi.

Levné ceny, motto Vietnamců. Jsou případy, kdy otvíráme tašky svých zákazníků, abychom věděli, co kde a za kolik koupili. Podle toho snižujeme ceny. Zní to otřesně, ale občas se to děje. Konkurenci jsou všude. (pozn. jenom pár lidí to dělají, nemyslete na nás ve zlém). Běžná košile za 169 Kč a ten vedle ji prodal za 139. Aghh, tak já mu ji ukážu, prodám rovnou za 99, skoro za nákupní cenu. Další běžná situace, která se denně děje v místech přeplněné vietnamskými obchůdky. Neděje se to jenom mezi Vietnamci. Ale většinou se snažíme vyhýbat prodeji stejného druhu zboží.

V obchodních místech, resp. velkoobchodní centra je situace daleko horší. Lidé opouštějí prodejní místa a vracejí se do Vietnamu. Už nic zde neočekávají. Ten na konci uličky má nové zboží... po měsíci ten z druhé strany má totožné a za lepší cenu. Nejlepší kamarádi, naštvaní spolu od té doby  nemluví. Peníze vynaložené na zboží se nevrátily a stejně tak odešel i sousedský vztah. U jednoho Číňana smlouváte jak chcete, půjdete k jinému na konci uličky a také to tam zkoušíte, ale dostanete stejnou cenu. My Vietnamci jsme někdy až moc "vychcaní" :(