Jak jsem začal po návratu do Vietnamu podnikat

Do Vietnamu jsem se s rodinou vrátil na začátku roku 2015. Zde jsme měli 2 domy na frekventované silnici. Doposus zde žila matčina sestra se svou rodinou, která dohlížela na domy a zároveň podnikala. U nás je pořekadlo, s kamarády podnikat, se sousedy prodávat. Znamená, že když podnikáte, ptáte se zkušeností kamarádů, na dodavatele, nebo si od nich budete půjčovat peníze. Se sousedy prodávat znamená, že vy jako jedinec toho moc nedokážete, musíte to spolu se svými sousedy, respektivě celá ulice. Naše ulice je ve městě známá jako nábytková ulice. Všichni tu prodávají nábytek. Když někdo chce nějaký nábytek, nepůjdou nikam jinam než sem.

Matčina sestra se o 2 domy (byly 10 metru od sebe) starala. Brala zboží od jiného dodavatele ve stejné ulici. Zisk měla menší, ale za to investice skoro žádná. Bohužel byla na to prakticky sama. První syn byl pomalý, spíše takový normální Franta, druhý byl autista. Manžel také normální nebyl. Nemohla tedy rozjet business ve větším rozsahu. Když jsme se vrátili, tak jsme její business odsud převzali. Ona si pak postavila dům někde jinde. Museli jsme naléhat, aby si ten dům postavila co nejrychleji. Někteří se na nás tehdy dívali jako na někoho, kdo ji vyhnal z domu a ukradl její business. Ale představte si, že když žijete spolu s její rodinou a její nenormální syn na vás každý den řve, jak vás zabije a pošle na vás mafiány, tak to je horší než peklo. Nemluvě o tom, že 2 domy tu měla 12 let doslova zadarmo půjčené. Měli jsme ještě v plánu celý dům přestavět. Naštěstí si postavila menší dům a s rodinou se odstěhovala. Po kompletní přestavbě teď takhle vypadá náš dům i obchod:

Když jsme já s matkou po ní převzali business, rychle jsme se dívali na konkurence a na druh zboží, s čím doposud podnikala. Měli jsme tu 2 domy, což málo kdo má. Brala od dodavatele ve stejné ulici nábytek jako stoly, židle, šatníky. Zboží brala od dvou velkých firem nábytku jako Ikea nebo Bauhausu, ale brala od velkoobchodníka. Vystavila od každého 1 vzorek a když někdo něco chtěl, tak si od dodavatele (velkoobchodník) vzala a sestavila. Zisk zhruba 100-150Kč za jeden výrobek. Což je celkem (pro nás) málo, když berete v úvahu čas strávený sestavováním, hlídáním a ještě v případě chyby, tak musíte opravit. Takže tenhle druh podníkání se nám moc nelíbilo. V ČR jsme byli velkoobchodníci s textilem a prodávat takhle po jednom jako maloobchodník jsme v tom budoucnost neviděli. Mezi jejími zboží byly také židle a stoly pro kavárny. Ty se prodávaly hodně a ve velkém množství. V tom jsme viděli potencionál. 

Zboží jsme si od ní převzali a prodali. Peníze jsme ji ovšem dali, protože to byly její investice. Pak jsme jako hlavní zboží nahradili židlemi a stoly pro kavárny. Různé druhy a hlavně ve velkém množství. Z ČR víme, že když něco máte hodně, tak lidé k Vám půjdou. Nejenom kvůli tomu, že tam budou mít toho hodně na výběru, ale i to, že to dostanou hned. A ještě levněji. Rychle jsme se tímhle tempem stali velkým dodavatelem a všechny konkurence poslali ke dnu. Dříve tato zboží brala od jednoho dodavatele na konci ulice. Když někdo něco chtěl, tak mu musela zavolat a objednat. My jsme zavolali přímo do továrny a začali kupovat ve velkém. Firma byla samozřejmě potěšena, že nemuseli posílat zboží po desítkách současnému odběrateli. Objednali jsme po každé ve stovkách. Na konec začali všichni v ulici brát od nás. Nikdo se na tenhle druh zboží nezaměřil a hlavně, neměli místo. Prodávali šatníky, stoly a další nábytky, které byly rozlohově moc velké. Stačí pár šatníků a už máte plný dům.

I když jsme měli zboží pro kavárny, tak jsme museli pořád brát od velkoobchodníka určité věci. Ale brali jsme jenom věci, které byly malé a přinášely velké zisky a nebyly moc namáhavé. Měli jsme katalog a když někdo něco chtěl, tak jsme brali od velkoobchodníka. Zisk sice menší, ale ve větším množství jsme prodávaly, takže jenom velké kšefty.

Když se na ulici začala objevovat konkurence, tak jsme se museli pomalu dívat i na jiné druhy zboží. Matce se líbily houpačky. Jsem si říkal, kdo by něco takového kupoval, ale mýlil jsem se. Zisk byl daleko větší než jsme očekávali a nezabíraly moc místa. 1 prodej byl jako 5 kšeftů s židlemi a stoly pro kavárny. Doposud konkurenty nemáme, protože máte místo (náš dům - bez nájemného) a jsme zaměření jenom na pár typu zboží. Od doby, kdy jsme převzali business, tak nás hodně firem kontaktovalo. Brali jsme jenom věci, které by podle nás mohlo prodat. Před měsícem nás kontaktovala rodinná firma na výrobu nábytku ze železa obalené plastickými dráty. Ty jsme doposud brali od jiné firmy, ale tahle firma měla jiné druhy zboží. Po telefonu jsem jim řekl, že zájem mám, ale ať mi dají co nejlepší ceny, protože budu odebírat hodně. Zprvu asi nevěřili, protože zde nebývá zvykem, že si někdo koupí neznámý výrobek od neznámého dodavatele něco ve větším množství. Na obrázku byly pěkné, tak jsme si řekli, že zkusíme 10 židlí a 10 houpaček. Jiní odběratelé by asi brali jenom 2-3 max. Za každé zboží jsme pak vydělali 500-1000 Kč. A skoro bez práce.

Konkurenti se na to vtrhli, ale i zde neměli šanci. Měli jsme toho hodně a hodně na výběru. Oni jenom 1-2 a nepůsobili moc profesionálně. Takže i když jsme měli ceny dražší, tak velká část zákazníků k nám stále chodila.

Normálně lidi mají zboží vystavené co nejvíce před domem na chodníku a tam pak sedí a čekají na zákazníky. My jsme měli zboží také vystavené před domem, ale brát zboží z domu a vystavit na ulici a ještě pak hlídat, to se nám moc nechtělo. Tak jsme na chodníku jenom vystavili jenom pár zboží, hlavně ty, které by nikdo neukradl, ale určitě by si všiml. S rodinou sedíme uvnitř a koukáme na televizi, když někdo vejde, tak jdeme ven. Kamery všude, takže není se čeho bát. A jelikož naše zboží se zaměřené pro rodiny s větším přímem a na kavárny, tak moc "malých" zákazníků nemáme, takže málo práce :)