Průkaz lidskosti

V rychlíku, mladá krásná kontrolorka hledí na staršího muže, pravděpodobně dělník a hrubě se zeptá:

 

- Lístky

 

Muž rychle prohledá své horní i dolní kapsy. Když konečně našel, zdráhal se je ukázat.

Kontrolorka si všimla lístku a s vyčítavým úsměvem kárá:

 

- To jsou dětské!

 

Muž se zčervená a lehce odpoví:

 

- Nestojí dětské stejně jako invalidní?

 

Dětské a invalidní lístky stojí o polovinu méně než normální, kontrolorka je to vědoma. Pečlivě si ho prohlédla a ptá se:

 

- Jste invalida?

- Ano, jsem invalida.

- Tak mi předložte průkaz invalidy

 

Muž se začíná stresovat. Odpovídá:

 

- Já... já nemám. Když jsem si lístek kupoval, neměl jsem průkaz a tak jsem si musel koupit dětský.

 

Kontrolorka se spiklenecky zasmála:

 

- Nemáte invalidní průkaz, jak tedy potom prokážete, že jste invalida?

 

Starší muž pomalu tiše si vyndává levou nohu - má jenom půlku nohy.

Kontrolorka se podívala a povídá:

 

- Chci vidět průkaz, tedy knížku s vytištěnými slovy "Invalidní Průkaz" a vzadu razítko od organizace pro zdravotně postižené!

 

Muž vysvětluje:

 

- Nemám zdejší trvalou adresu, proto mi průkaz neposkytli. Navíc jsem pracoval pro soukromého podnikatele, když se stala nehoda, utekl. Neměl jsem peníze na nemocnici a tedy ani potvrzení od doktora...

 

Vedoucí se o incidentu dozvěděl a rychle přispěchal na místo.

Muž mu to znovu vše vysvětloval, že je invalida, který si koupil dětský lístek, který odpovída invalidnímu...

Vedoucí se také zeptal:

 

- A kde máte invalidní průkaz?

 

Starší muž odpověděl, že osvědčení o zdravotní postižení nemá, poté mu ukázal svou nohu.

Vedoucí se ani nepodíval a odhodlaně se ptá:

 

- Chceme vidět průkaz, nikoli nohu. Jestli máte průkaz invalidy, jste invalida a můžete mít zvýhodněnou jízdenku. Rychle si tedy kupte dodatečnou jízdenku.

 

Starší muž jakoby zkameněl. Znovu prohledal všechny kapsy a i zavazadla, našel jenom čtyři mince, které nestačí na koupi nové dodatečné jízdenky. Zamračil se a řekl:

 

- Po té, co mi byla převálcována noha, neměl jsem peníze ani na cestu domu. Peníze na jízdenku mi poskytli krajané, proto vás pěkně milostpane prosím o odpuštění.

 

Vedoucí si stále trvá na svém:

 

- Nejde to.

 

Kontrolorka se na to připojila a řekne vedoucímu:

 

- Ať si to odpracuje, bude v přední části vlaku dřevěnou lopatou nakládat uhlí.

 

Po chvilce zamyšlení vedoucí souhlasí.

 

- Ano, to by šlo.

 

Jeden spolucestující, veterán, sedící naproti staršímu muži to celé nevydržel, postaví se, podívá se přímo vedoucího a rozčíleně se ho zeptá:

 

- Jste chlap?

 

Vedoucí nechápe:

 

- Co to má dělat s tím, jestli jsem chlap nebo ne?

- Odpovězte mi, jste chlap nebo ne?

- Samozřejmě, že jsem muž.

- Máte na to nějaký průkaz, který potvrzuje, že jste chlap? Ukažte nám všem nějaký dokument.

 

Všichni ve vagónu vyprskli smíchem.

Vedoucí byl zaskočen, říká:

 

- Takový velký chlap jako já tu před vámi stojí, vypadám snad jako převlečený chlap?

 

Veterán zavrtěl hlavou:

 

- Já stejně jako vy potřebuji vidět průkazy, nikoli tělo. Jestli máte průkaz dokazující, že jste chlap, tak jste, nemáte, tak nejste.

 

Vedoucí zčervenal, nevěděl co na to říct, Kontrolorka přistoupila k němu, chce mu pomoct. Povídá veteránovi:

 

- Nejsem chlap, jestli máte něco na srdci, řekněte to mně.

 

Veterán na ní ukazuje prstem:

 

- Vy rozhodně člověk nejste!

 

Kontrolorce popadne záchvat vzteku a tichým pronikavým hlasem říká:

 

- Dávejte si pozor na to, co říkáte! Když nejsem člověk, tak co jsem?

 

Veterán stále klidný se usmějě a povídá:

 

- Vy, že jste člověk? Ukažte mi nějaký průkaz lidskosti...

 

Všichni kolem se znovu dali do hlasitého smíchu.

Jenom jedna osoba se tomu nedokázala smát, místo toho se na jejím tváři objevuje pomalu tekoucí slza.

 

 

Volně přeloženo z příběhu na internetu